Chrám sv. Mikuláše

Chrám svatého Mikuláše je mistrovským dílem barokní architektury.

Patří k nejstarším kostelům na Starém Městě pražském. Poprvé je v souvislosti s povodní zmiňován již roku 1273. Autorem projektu byl slavný architekt pražského baroka Killian Ignác Dienzenhofer. Stavba chrámu patří k Dienzenhoferovým vrcholným dílům. Vnitřní chrámový prostor je jedním z nejsugestivnějších pražských chrámových interiérů. V souvislosti s reformami Josefa II. byl kostel a klášter v roce 1787 zrušen a cenné vnitřní zařízení bylo rozprodáno a odvezeno. Samotný kostel převzal magistrát města Prahy a tím v podstatě kostel zachránil před zkázou. Krátce zde byla umístěna sýpka a později archiv spisovny. V roce 1865 byl kostel přechodně využíván pro kulturní účely poté, co byl upraven na koncertní síň. V roce 1871 se vrátil bohoslužebným účelům, když byl pronajat Ruské pravoslavné církvi. Z tohoto období mimo jiné pochází nádherný křišťálový lustr, vyrobený v harrachovských sklárnách v severních Čechách. V roce 1916 byl chrám proměněn v posádkový kostel a důkladně opraven, přičemž interiér doplnila řada nových soch, obrazů a umělecko-řemeslných doplňků v novobarokním slohu.

Od roku 1920 slouží chrám Církvi československé husitské.