28. června 1914, Gavrilo Princip v Sarajevu zastřelil arcivévodu a následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este.

Atentát na Františka Ferdinanda d'Este následně spustil rychlý sled událostí vedoucích k vypuknutí světové války. Za datum zahájení této války je považován 28.červenec 1914, kdy Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku. Válka trvala do 11.11.1918 a zakončena byla podepsáním příměří mezi německou generalitou ve štábním vagóně vrchního velitele dohodových vojsk francouzského maršála Foche v Compiègne. Formálním zakončením války byly Pařížské předměstské smlouvy v roce 1919.

Tato válka byla svým rozsahem do té doby největším válečným konfliktem, který se dotknul pěti světových kontinentů a kterého se aktivně zúčastnilo 28 států.

Gaudeamus Igitur (doslova "radujme se tedy", původní název De brevitate vitae - o krátkosti života) je neoficiální studentská hymna.

Často se zpívá při různých akademických příležitostech. Původně šlo o píseň, která ironicky oslavuje radosti studentského života. Přitom je zpívána na velmi vážnou a vznešenou melodii. Melodie vznikla ve třináctém století, patrně v prostředí Boloňské univerzity. Text je v latině s některými germanismy a je vagantského původu. Definitivní verzi vytvořil ale až německý student teologie Christian Wilhelm Kindleben a publikoval jej v roce 1781.

Vstup ČR do EU - 1. května 2004 se Česká republika stala plnoprávným členem Evropské unie.

Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa byl vojenským vpádem pěti zemí paktu Varšavské smlouvy do Československa, ke kterému došlo 21. srpna 1968.

Hlavní podíl na invazi měly armády Sovětského svazu (SSSR), výrazně slabší účast měla vojska Polska, a Bulharska a Německa.

Byla obsazena většina důležitých měst v ČSSR. Vojáci se samopaly obsadili Československý rozhlas i Československou televizi. Vysílání obou médií byla díky statečnému postoji jejich zaměstnanců rychle obnovena z improvizovaných studií.

Předsednictvo ÚV KSČ v prvních hodinách okupace přijalo usnesení, odsuzující invazi. Toto usnesení výslovně zakázalo československým ozbrojeným složkám přímý odpor vůči invazním armádám, proto také tyto složky nepodnikly žádné kroky k obraně vlasti. Českoslovenští vedoucí představitelé v čele s Alexanderem Dubčekem, Josefem Smrkovským a Oldřichem Černíkem byli krátce poté okupačními mocnostmi zatčeni a odvlečeni do Sovětského svazu, kde byli donuceni podepsat „Moskevský protokol“.

Veřejnost během prvního týdne okupace vyjadřovala podporu internovaným představitelům a kladla silný odpor vůči okupantům, čímž zabránila ustanovení Dělnicko-rolnické vlády kolaborující s okupanty. Spontánní masové protesty trvaly týden a zdiskreditovaly tak socialismus sovětského typu v očích světové veřejnosti. Další masové protesty se konaly na první výročí v roce 1969, ty však byly brutálně potlačeny československými pořádkovými jednotkami.

Vojska SSSR pak zůstala v Československu až do roku 1991.

Medaile byla emitována na památku všech padlých při odporu proti okupaci a ztráty svobody národa na dlouhou dobu okupace.

Hebrejský název בְּרֵאשִׁית‎‎ („na počátku“) vychází z úvodních slov: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“

Název Genesis (řecky γένεσις genesis „zrod“, „vznik“) se poprvé objevuje v řeckém starozákonním překladu, zvaném Septuaginta, a označuje obsah knihy, neboť vypráví o vzniku světa a o počátcích lidstva a zaslíbeného národa, Izraele. Jako 1. kniha Mojžíšova se kniha Genesis označuje kvůli autoru knihy, za něhož je tradičně považován Mojžíš.

RMS Titanic byl zaoceánský parník třídy Olympic patřící společnosti White Star Line.

Ve své době šlo o největší osobní parník světa. Byl určen pro převoz cestujících a pošty mezi Evropou a Severní Amerikou. Na této trase měl konkurovat podobným parníkům společnosti Cunard Line – Mauretanii a Lusitanii. Kapacita lodi dovolovala převážet 2 453 až 2 603 cestujících a omezený počet kočárů nebo automobilů. O provoz lodě a o pohodlí cestujících se staralo 885 až 899 členů posádky. Titanic však ztroskotal již během své první plavby. 14. dubna 1912 v 23:40 se parník srazil s ledovcem. Po necelých třech hodinách, nad ránem 15. dubna v 02:20, klesl ke dnu. Zahynulo kolem 1 500 cestujících a členů posádky.

Příčinou vysokého počtu obětí byl zejména nedostatek záchranných člunů a špatná organizace záchranných prací.

Po bitvě Napoleon napsal: „Vojáci, postačí, když řeknete: Bojoval jsem u Slavkova, aby každý řekl: Hle, hrdina!“.

Dne 2. prosince 1805 se na návrších a v údolích východně od Brna odehrála jedna z významných událostí evropských dějin 19. století a zároveň jeden z nejproslulejších střetů napoleonských válek – bitva u Slavkova. Francouzský císař Napoleon Bonaparte se po této bitvě stal definitivně nejmocnějším mužem Evropy a vzpomínka na slavkovské bojiště pro něj byla až do konce života symbolem absolutního triumfu.

Lindbergh získal obrovskou celosvětovou popularitu jako první člověk, který sám nonstop letem překonal Atlantik.

Se svým jednomotorovým strojem Spirit of St. Louis vzlétl z Rooseveltova letiště na Long Islandu 20. května 1927 a za 33,5 hodin přistál v Paříži (jeho vnuk Erik Lindbergh zopakoval tento let o 75 let později v roce 2002 v čase 17 hodin a 17 minut). Francouzský prezident Lindberghovi udělil Řád čestné legie. Při zpáteční cestě do Spojených států jej doprovázela celá flotila válečných lodí a letadel až do Washingtonu, kde převzal od prezidenta Calvina Collidge vyznamenání Distinguished Flying Cross. Lindbergh svým letem také vyhrál Orteigovu cenu – 25 000 dolarů – vypsanou v roce 1919. Dne 13. června 1927 se v New Yorku na 5. Avenue konala bombastická přehlídka na Lindberghovu počest.

Význam jeho letu pro veřejnost byl tak velký, že Lindberghův názor sloužil jako všeobecně uznávaný ve vývoji letectví až do jeho smrti.

Medaile k příležitosti narození dítěte je vhodným dárkem do kolébky novorozence, či jako vzácný dárek pro novopečené rodiče.

28. června 1914, Gavrilo Princip v Sarajevu zastřelil arcivévodu a následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este.

Atentát na Františka Ferdinanda d'Este následně spustil rychlý sled událostí vedoucích k vypuknutí světové války. Za datum zahájení této války je považován 28.červenec 1914, kdy Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku. Válka trvala do 11.11.1918 a zakončena byla podepsáním příměří mezi německou generalitou ve štábním vagóně vrchního velitele dohodových vojsk francouzského maršála Foche v Compiègne. Formálním zakončením války byly Pařížské předměstské smlouvy v roce 1919.

Tato válka byla svým rozsahem do té doby největším válečným konfliktem, který se dotknul pěti světových kontinentů a kterého se aktivně zúčastnilo 28 států.

Gaudeamus Igitur (doslova "radujme se tedy", původní název De brevitate vitae - o krátkosti života) je neoficiální studentská hymna.

Často se zpívá při různých akademických příležitostech. Původně šlo o píseň, která ironicky oslavuje radosti studentského života. Přitom je zpívána na velmi vážnou a vznešenou melodii. Melodie vznikla ve třináctém století, patrně v prostředí Boloňské univerzity. Text je v latině s některými germanismy a je vagantského původu. Definitivní verzi vytvořil ale až německý student teologie Christian Wilhelm Kindleben a publikoval jej v roce 1781.

Medaile k příležitosti narození dítěte je vhodným dárkem do kolébky novorozence, či jako vzácný dárek pro novopečené rodiče.

Gaudeamus Igitur (doslova "radujme se tedy", původní název De brevitate vitae - o krátkosti života) je neoficiální studentská hymna.

Často se zpívá při různých akademických příležitostech. Původně šlo o píseň, která ironicky oslavuje radosti studentského života. Přitom je zpívána na velmi vážnou a vznešenou melodii. Melodie vznikla ve třináctém století, patrně v prostředí Boloňské univerzity. Text je v latině s některými germanismy a je vagantského původu. Definitivní verzi vytvořil ale až německý student teologie Christian Wilhelm Kindleben a publikoval jej v roce 1781.

Hebrejský název בְּרֵאשִׁית‎‎ („na počátku“) vychází z úvodních slov: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi".

Název Genesis (řecky γένεσις genesis „zrod“, „vznik“) se poprvé objevuje v řeckém starozákonním překladu, zvaném Septuaginta, a označuje obsah knihy, neboť vypráví o vzniku světa a o počátcích lidstva a zaslíbeného národa, Izraele. Jako 1. kniha Mojžíšova se kniha Genesis označuje kvůli autoru knihy, za něhož je tradičně považován Mojžíš.

Uzavření židovské svatby předchází sepsání svatební smlouvy, jejím podepsáním muž stvrzuje, že se ke své ženě bude chovat s úctou a nenechá ji bez prostředků. Vlastní svatební obřad se většinou koná v úterý.

Snoubenci jsou oddáni pod baldachýnem „chupou“, který symbolizuje budoucí domov manželů. Součástí svatebního obřadu jsou rabínská požehnání, pití vína z jednoho poháru ženichem a nevěstou, navlečení prstenu nevěstě na ukazováček pravé ruky a předčítání svatební smlouvy. Na závěr obřadu ženich rozbije skleněný pohár, což svatebčané doprovázejí zvoláním „Mazl tov!“ tedy „Hodně štěstí“.

Bar micva (hebrejsky: בר מצוה‎‎, doslova „syn přikázání“), je židovský náboženský obřad, během kterého se ze židovského chlapce stává nábožensky dospělý muž, který na sebe přijímá odpovědnost za dodržování micvot – přikázání.

Může být součástí minjanu, (kvórum 10 osob /v ortodoxních kongregacích pouze mužů/ potřebných k modlitbě). Mimo to je teoreticky dost starý, aby se mohl dle židovského práva oženit. Symbolickému přijetí mezi dospělé předchází nejméně jednoleté studium, při němž se hoch učí hebrejsky, studuje Tanach a učí se náboženským povinnostem dospělých. Zvykem je, že v nejbližším šabat po chlapcových 13. narozeninách se koná obřad v synagoze. Chlapec je poprvé vyvolán k Tóře, aby z ní přečetl příslušný týdenní oddíl (parašu), popřípadě také pasáž z prorockých knih (tzv. haftaru), poprvé v životě se halí do modlitebního šálu talitu, od tohoto dne může používat modlitební řemínky tefilin. Po ukončení bohoslužby rodina pořádá na chlapcovu počest hostinu a chlapec dostává dary, mezi něž patří právě tefilin.

Vstup ČR do EU - 1. května 2004 se Česká republika stala plnoprávným členem Evropské unie.

Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa byl vojenským vpádem pěti zemí paktu Varšavské smlouvy do Československa, ke kterému došlo 21. srpna 1968.

Hlavní podíl na invazi měly armády Sovětského svazu (SSSR), výrazně slabší účast měla vojska Polska, a Bulharska a Německa.

Byla obsazena většina důležitých měst v ČSSR. Vojáci se samopaly obsadili Československý rozhlas i Československou televizi. Vysílání obou médií byla díky statečnému postoji jejich zaměstnanců rychle obnovena z improvizovaných studií.

Předsednictvo ÚV KSČ v prvních hodinách okupace přijalo usnesení, odsuzující invazi. Toto usnesení výslovně zakázalo československým ozbrojeným složkám přímý odpor vůči invazním armádám, proto také tyto složky nepodnikly žádné kroky k obraně vlasti. Českoslovenští vedoucí představitelé v čele s Alexanderem Dubčekem, Josefem Smrkovským a Oldřichem Černíkem byli krátce poté okupačními mocnostmi zatčeni a odvlečeni do Sovětského svazu, kde byli donuceni podepsat „Moskevský protokol“.

Veřejnost během prvního týdne okupace vyjadřovala podporu internovaným představitelům a kladla silný odpor vůči okupantům, čímž zabránila ustanovení Dělnicko-rolnické vlády kolaborující s okupanty. Spontánní masové protesty trvaly týden a zdiskreditovaly tak socialismus sovětského typu v očích světové veřejnosti. Další masové protesty se konaly na první výročí v roce 1969, ty však byly brutálně potlačeny československými pořádkovými jednotkami.

Vojska SSSR pak zůstala v Československu až do roku 1991.

Medaile byla emitována na památku všech padlých při odporu proti okupaci a ztráty svobody národa na dlouhou dobu okupace.

Hebrejský název בְּרֵאשִׁית‎‎ („na počátku“) vychází z úvodních slov: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi".

Název Genesis (řecky γένεσις genesis „zrod“, „vznik“) se poprvé objevuje v řeckém starozákonním překladu, zvaném Septuaginta, a označuje obsah knihy, neboť vypráví o vzniku světa a o počátcích lidstva a zaslíbeného národa, Izraele. Jako 1. kniha Mojžíšova se kniha Genesis označuje kvůli autoru knihy, za něhož je tradičně považován Mojžíš.

Lindbergh získal obrovskou celosvětovou popularitu jako první člověk, který sám nonstop letem překonal Atlantik.

Se svým jednomotorovým strojem Spirit of St. Louis vzlétl z Rooseveltova letiště na Long Islandu 20. května 1927 a za 33,5 hodin přistál v Paříži (jeho vnuk Erik Lindbergh zopakoval tento let o 75 let později v roce 2002 v čase 17 hodin a 17 minut). Francouzský prezident Lindberghovi udělil Řád čestné legie. Při zpáteční cestě do Spojených států jej doprovázela celá flotila válečných lodí a letadel až do Washingtonu, kde převzal od prezidenta Calvina Collidge vyznamenání Distinguished Flying Cross. Lindbergh svým letem také vyhrál Orteigovu cenu – 25 000 dolarů – vypsanou v roce 1919. Dne 13. června 1927 se v New Yorku na 5. Avenue konala bombastická přehlídka na Lindberghovu počest.

Význam jeho letu pro veřejnost byl tak velký, že Lindberghův názor sloužil jako všeobecně uznávaný ve vývoji letectví až do jeho smrti.

Po bitvě Napoleon napsal: „Vojáci, postačí, když řeknete: Bojoval jsem u Slavkova, aby každý řekl: Hle, hrdina!“.

Dne 2. prosince 1805 se na návrších a v údolích východně od Brna odehrála jedna z významných událostí evropských dějin 19. století a zároveň jeden z nejproslulejších střetů napoleonských válek – bitva u Slavkova. Francouzský císař Napoleon Bonaparte se po této bitvě stal definitivně nejmocnějším mužem Evropy a vzpomínka na slavkovské bojiště pro něj byla až do konce života symbolem absolutního triumfu.

Medaile k příležitosti narození dítěte je vhodným dárkem do kolébky novorozence, či jako vzácný dárek pro novopečené rodiče.

Hebrejský název בְּרֵאשִׁית‎‎ („na počátku“) vychází z úvodních slov: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi".

Název Genesis (řecky γένεσις genesis „zrod“, „vznik“) se poprvé objevuje v řeckém starozákonním překladu, zvaném Septuaginta, a označuje obsah knihy, neboť vypráví o vzniku světa a o počátcích lidstva a zaslíbeného národa, Izraele. Jako 1. kniha Mojžíšova se kniha Genesis označuje kvůli autoru knihy, za něhož je tradičně považován Mojžíš.

Uzavření židovské svatby předchází sepsání svatební smlouvy, jejím podepsáním muž stvrzuje, že se ke své ženě bude chovat s úctou a nenechá ji bez prostředků. Vlastní svatební obřad se většinou koná v úterý.

Snoubenci jsou oddáni pod baldachýnem „chupou“, který symbolizuje budoucí domov manželů. Součástí svatebního obřadu jsou rabínská požehnání, pití vína z jednoho poháru ženichem a nevěstou, navlečení prstenu nevěstě na ukazováček pravé ruky a předčítání svatební smlouvy. Na závěr obřadu ženich rozbije skleněný pohár, což svatebčané doprovázejí zvoláním „Mazl tov!“ tedy „Hodně štěstí“.

Bar micva (hebrejsky: בר מצוה‎‎, doslova „syn přikázání“), je židovský náboženský obřad, během kterého se ze židovského chlapce stává nábožensky dospělý muž, který na sebe přijímá odpovědnost za dodržování micvot – přikázání.

Může být součástí minjanu, (kvórum 10 osob /v ortodoxních kongregacích pouze mužů/ potřebných k modlitbě). Mimo to je teoreticky dost starý, aby se mohl dle židovského práva oženit. Symbolickému přijetí mezi dospělé předchází nejméně jednoleté studium, při němž se hoch učí hebrejsky, studuje Tanach a učí se náboženským povinnostem dospělých. Zvykem je, že v nejbližším šabat po chlapcových 13. narozeninách se koná obřad v synagoze. Chlapec je poprvé vyvolán k Tóře, aby z ní přečetl příslušný týdenní oddíl (parašu), popřípadě také pasáž z prorockých knih (tzv. haftaru), poprvé v životě se halí do modlitebního šálu talitu, od tohoto dne může používat modlitební řemínky tefilin. Po ukončení bohoslužby rodina pořádá na chlapcovu počest hostinu a chlapec dostává dary, mezi něž patří právě tefilin.

Medaile k příležitosti narození dítěte je vhodným dárkem do kolébky novorozence, či jako vzácný dárek pro novopečené rodiče.

Gaudeamus Igitur (doslova "radujme se tedy", původní název De brevitate vitae - o krátkosti života) je neoficiální studentská hymna.

Často se zpívá při různých akademických příležitostech. Původně šlo o píseň, která ironicky oslavuje radosti studentského života. Přitom je zpívána na velmi vážnou a vznešenou melodii. Melodie vznikla ve třináctém století, patrně v prostředí Boloňské univerzity. Text je v latině s některými germanismy a je vagantského původu. Definitivní verzi vytvořil ale až německý student teologie Christian Wilhelm Kindleben a publikoval jej v roce 1781.